Každoročně připadá na 14. července výročí pádu Bastily. Neslaví však pouze Francouzi, nýbrž celý svět, který si prostřednictvím Francouzů připomíná začátek svých nejnovějších dějin. S Francouzskou revolucí totiž končí jedna etapa dějin lidstva a začínají moderní dějiny světa. Na věčnou filosofickou otázku, zdali svět má začátek v čase, odpovídají Francouzi jednoznačným ano. Svět, ve kterém žijeme, se zrodil roku 1789.
Dnešní liberální demokracie jsou toho dokladem, protože hájí dědictví Francouzské revoluce. V samotném úvodu své slavné knihy Konec dějin a poslední člověk Francis Fukuyama charakterizuje západní liberální demokracie tím, že stojí na principech rovnosti a svobody, tedy na hodnotách prosazených rokem 1789. O dvě stě let později revoluce roku 1989 potvrdily, že svět, ve kterém žijeme, je stále jeden a tentýž. Vzpomeňme slova významného filosofa Jürgena Habermase, který s lehkým politováním podotkl, že revoluční rok 1989 nevymyslel žádné nové ideje, neboť ústřední idea lidských práv byla na Západě už dávno v oběhu. Co však už Habermas ze zjevné neoriginality roku 1989 nevyvozuje, zní následovně: revoluce z roku devětaosmdesát nepřišly s novými idejemi, protože s žádnými novými ideji přijít nemohly. Jak by mohly zastínit ideje Francouzské revoluce, když práva člověka občana a potažmo lidská práva lze nanejvýš opětovně aktualizovat a připomenout.
V knihách věnovaných Francouzské revoluci koluje známá replika jednoho vysoce postaveného úředníka Čínské lidové republiky, který v padesátých letech minulého století na otázku zahraničního novináře, co si myslí o Francouzské revoluci, poznamenal, že je stále ještě příliš brzy na to, aby mohl tuto událost zhodnotit. Jak dlouho však ještě bude příliš brzy? Jak dlouho bude rok 1789 ještě působit a nebude možné zhodnotit jeho celkovým význam? Zdá se, že právo národa na sebeurčení bude světlem, které Francouzská revoluce zažehla a které nikdy nezhasne. Vždyť každý den nebrání Ukrajina nic menšího než odkaz Francouzské revoluce. Zatímco Francouzi slaví, Ukrajinci dobývají Bastilu, symbol pouhé fyzické moci, autoritářství, svévole a nepráva. Jsou to ruiny Bastily, na kterých stojí západní civilizace a její hodnoty.
